Smysl tohoto článku krásně doplňuje dnešní zpráva na IDnes, kde rodiče do babyboxu odložili dvouleté dítě.

https://www.idnes.cz/jihlava/zpravy/babybox-chlapec-nemocnice-pelhrimov-nejstarsi-dite-vysocina-karel-spevacek.A190125_102959_jihlava-zpravy_mv

A tak je to správně, tak to má být. Hlavně ať se rodí, co nejvíce dětí. Autor a jemu podobní diskutéři budou spokojeni, že plán byl splněn na 120 %. Jestli ti ploditelé dětí úlohu rodiče zvládnou je už věc vedlejší, ale kdy by se zabýval detaily, že?

I z ditete, odlozeneho do babyboxu muze po letech vyrust doktor, ktery vam bude lecit spatna zada, vedec, ktery pro vas vyvine lek na sklerozu, ridic autobusu, ktery vas bude vozit kde potrebujete, instalater, ktery vam vymeni treba kohoutek nebo zachodovou misu, nebo popelar, ktery vam vyveze plnou popelnici, nebo utirac zadku v LDN.

Kde v tom vidite problem? Ze to dite, jakozto jedinec vyrustajici v decaku nepozna materskou lasku? Nepozna.

Ze bude mit ztizeny start do zivota? Bude, no a?

Ze cele jeho detstvi mu naklady bude platit stat? No bude a co?

Nechte nás žít... a opět klišé s kariérou, ach jo!

Pravdu máte. Nechť někteří řeší formu, obsah je srozumitelný a bohužel poplatný své době. Ovšem nutno podotknout, že nikdo nikdy nešel cestou toho druhého. Toužíte přenést něco nepřenosného, což značí duši laskavou, naivní a bojovnou. Byť byste jediného probudil, stálo to za to. Já si obecně myslím, že způsob, jakým dnes mladí žijí je pouhou reakcí na jim danou výchovu, rodinnou i společenskou, tedy školní. Možná jim rodičové, k jejichž generaci patřím, tak nějak často i podvědomě předali vědomí, že rodičovství je řehole ( neboť sami často lamentuji nad rodičovským údělem) , obecně se lidé, paradoxně čím lépe se jim daří, tak nějak veřejně sebelituji. Vždycky mě dostane, když dámy u kadeřníka lapají po dechu, jak můžete zvládat pět dětí, domácnost, dům, zahradu a práci... promiňte, ale nemám pocit že si zasloužím metál. Děti jsou motor, je to terapeutický počin pro vlastní osobnost a největší životní projekt, kterého se člověk může zúčastnit. A je skutečný a jeho důsledky jsou fatální. Lidé díky virtualite ztratili pojem o opravdovosti. O váze vlastní moci a daru, jenž byl člověku dán. A to s úctou přijmout ten dar, odsobečtit sebe, v lásce přijmout a být laskavým průvodcem, sdílet, pomáhat utvářet, milovat a s láskou propustit. Být rodičem je pocta.

Dobrá zpráva pro vás:) Pracuji v prostředí, kde mají rodiče tři až pět dětí. Je nás mnoho a děti jsou vychováváni k úctě k druhému a soudržnosti. Troufám si tvrdit, že ti ponesou pochodeň dál. A nakonec i ti někteří jedináčci, kteří ochutnali hořkost osamocení vám udělají radost a pořídí si hodně dětí, poučeni vlastním osudem. Nic není ztraceno:)

Děkuji za skvělý článek. Přesně vystihuje to, co jsem tam někde uvnitř vždycky cítila, ale zatím jsem se nedostala k tomu to nějak definovat. Vy jste to zachytil přesně. Karma

Plané kecy. Stačí se odstěhovat o 100 km dál a celé slavné tetičky, strejdové i bratranci jsou rázem vzdálenější než Měsíc v úplňku.

Abych to rozvedl, souhlasím s myšlenkou blogu, ale ostatním ji nenutím. Naopak, nechcete mít děti? Nemějte je! Aspoň víc zbude pro ty moje.

Až na pár drobností naprostý souhlas.

"Pořiďte si děti. Buďte té dobroty. Ať vám má kdo v důchodu utírat zadek."

Aha, tak to je ten duvod.....

Chucpe.

klasika... prostě děti se nejspíš pořizují, aby bylo na daně a nebyli jsme ve stáří sami.

Myšlenka je fajn, sama mám čtyři děti, a tuším, co sdělujete. Ale zejména váš způsob komunikace v diskuzi bohužel celé té myšlence škodí. Jinými slovy: chováte se jako slon v porcelánu, útočíte tam kde není třeba a arogance z toho jen stříká. Proč? Vždyť to si tohle téma nezaslouží. Ta myšlenka jde obhájit objektivně bez osobních invektiv a doslova pubertálně zabejčených, nezralých reakcí....

To je zvláštní, mně to naopak připadá napsané moc hezky, laskavě, žádné útočení ani aroganci tam nevidím. A s článkem moc souhlasím, děti mám tři ale sama jsem dítě, co vyrostlo bez otce a tím mi chybí širší rodina, takže mi to mluví ze srdce.

Programově bezdětné to alespoň znervózní. A vzteklým dědkům a bábám, kteří si užili svoji nezávislost a kariéru, to lze jen upřímně přát.

mě to tedy neznervóznělo, proč?