Spravedrzost, spravedrzlo, nebo spravedlnost?

Přístup českých zákonodárců, policistů a soudců k ochraně vlastních občanů a jejich majetku je posledních dvacet let značně svérázný. Pokud vás napadne někdo s kudlou a vy máte shodou okolností k obraně pouze kulomet, půjdete si za sebeobranu sednout. Pokud na vás někdo bude hulákat, že vás zabije a vy ho praštíte tyčí, půjdete si sednout a ještě mu budete platit odškodné a pokud vás někdo vykrade a vy se zeptáte policie proč na místě nezajišťuje stopy, dočkáte se exploze huronského smíchu a poučení, že tady nejste v televizním seriálu. Tento týden přilil olej do ohně i Nejvyšší soud svým judikátem, který uvádí v platnost pravidlo, že zabití zloděje který vás právě okradl je vražda. V zemi kde vládnou zloději se asi nic jihého čekat nedá.

Je to v zásadě smutný příběh. Jistý myslivec a majitel sběrných surovin zareagoval na hlášení alarmu, že mu někdo vykrádá podnik, sebral brokovnici se kterou se zrovna chystal do lesa a když na místě (už asi po dvacáté) načapal zloděje, kteří se snažili ujet, prostě mu ruply nervy, po autu vystřelil a zranil dva čórkaře. Soud to vyhodnotil jako dvojnásobný pokus o vraždu a napařil mu šest let natvrdo (více zde).

Nutno říct, že pán to opravdu poněkud přepískl, jelikož zloději (pokud se nepletu) mu ukradli nějáké trubky asi za dva tisíce, aby měli prachy na diskotéku a lze ho tak jen těžko oslavovat jako hrdinu bojujícího se strašlivým zločinem. Spravedlnost musí dát najevo, že střílet po dětech co vám kradou třešně není košér. Na druhou stranu je otázkou, jestli je košér napařit šest roků člověku, který vystřelil po zlodějích a nikoho nezabil a zároveň dát ožralovi, který na mol opilý bez řidičáku smete vozem rodinku na procházce a zabije malou dívku tři roky, jak trefně poukázal blogger Jimmy Hayek zde.

To co ovšem rozlítilo veřejnost není, ani tak samotný rozsudek, ale to, že jeho vedlejším produktem je rozhodnutí závazné pro ostatní soudy, které říká, že : "Člověk, který i v rozrušení usmrtí pachatele, jenž jej okradl nebo se pokusil okrást, může být stíhán pro vraždu." I když se to soudci snažili mírnit tím, že se to netýká loupeží, kdy pachatel ohrožuje oběť, pro většinu normálních lidí to znamená, že pokud načape po návratu z chaty doma zloděje a ten se dá na útěk s jejich majetkem, nemají prakticky žádnou možnost jak ho zastavit. Ne že by to doposud šlo, sednout by ste si šli i předtím a sice za zabití, teď ale dostanete vyšší sazbu.

Neberte zákon do vlastních rukou, ale nečekejte, že to za vás vezmeme my. Váš nejvyšší soud.

Nejvyšší soud nám naznačil, že od chytání zlodějů tady máme chrabré policisty a my se jim do toho nemáme montovat, aby se náhodou někomu (zlodějům) něco nestalo. Jakou tedy má okradený, nebo loupežně přepadený chudák šanci na to, že bude pachatel dopaden? Asi tak 1:5. V roce 2010 se u nás stalo asi 10.000 vloupání do bytů a domů, přičemž objasněno bylo jen asi 2.000. Objasnění při tom ani zdaleka neznamená, že vám někdo vrátí váš majetek. Troufnu si odhadovat, že na to je šance v jednotkách procent.

Co se kapsářství týče, tam se jedná o naprostý výsměch. Z patnácti tisíc krádeží bylo objasněno 750 a to bych ještě tipoval, že zloděje zadržel sám okrádaný. Navíc je potřeba zmínit, že nezanedbatelná část okradených si je vědoma marnosti kontaktování policie a tak velká část krádeží ani není nahlášená a obajsněnost se blíží nule.

No a co se týče nejnebezpečnější formy - loupeže, kdy pachatel oběť ohrožuje, tak tam je z 3.874 případů objasněno 1.834. Méně než polovina, ale lepší než drátem do oka.

V každém případě člověka, který věří tomu, že nejlepší je nechat ochranu svého majetku na policii, čeká s největší pravděpodobností velké rozčarování. Toho kdo naopak vezme zákon do vlastních rukou, čeká pro změnu kriminál. Ať žije spravedlnost.

Dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.

V ulici kde bydlíme se občas dějí veselé věci. Pravidelně se zde povalují narkomaní zanechávající po sobě krvavé ubrousky a injekční stříkačky, dvakrát už jsem vyhazoval dva "horolezce", kteří zdolali čtyřmetrovou zeď a snažili se vlézt ze střechy sousedům do bytu, několikrát jsem odehnal "magnety" snažící se urvat měděný okap z hospody naproti, asi třikrát jsem z našeho domu vyhazoval feťáky a bezdomovce, kteří se snažili něco ukrást na půdě, nebo tam přespat, dvakrát vykradli sousedům auta, jednou jsem zloděje zahnal, ve čtyři ráno jsem se bavil s angličanem, kterému prostitutka ukradla peněženku a on byl přesvědčený, že mi jí strčila sklepním oknem a brečel, že tam má fotku ženy a dětí.

Pointou tohoto výčtu není, že bych byl nějaký hrdina, většinou provozuji svoje hrdinné skutky pouze z okna, přesto jsem ale JEDINÝ v ulici, kdo se to okno odváží vůbec otevřít a alespoň zavolat policii, nebo na grázla zařvat. Lidé jsou tak předposraní, že ani jako přelud za záclonou nejsou schopní vytočit 158. Moc dobře to o sobě vědí a tak mají hrůzu z toho, že by se něco stalo přímo jim, protože jsou si jistí, že jim nikdo nepomůže. Vztek si potom vylévají v diskusích na internetu, kde požadují usekávání rukou a znovuzavedení gilotin. Naše justice je pak v předposranosti utvrzuje ještě tím, že když se někdo dokáže zločincům postavit, zavřou pro jistotu raději jeho.

Teorie v praxi

Minulý týden nám se nám dvakrát vloupali pachatelé do domu. Ve dvě ráno slyšíme ránu jak někdo vykopl dveře a následně slyšíme na chodbě dva zlodějíčky, kterak zkoušejí dveře na půdu a do komor. Nebylo mi do zpěvu. Stojím u dveří a za nimi slyším jak se někdo pokouší rozrazit dveře na půdu. Když otevřu, co udělá? Napadne mě? Skočí do bytu, ztlučou mě a okradou, nebo utečou? Když je zkusím zadržet, nebo je svinským krokem vykopat z baráku, vytáhnou na mě kudly, slzák, plynovku, nebo pravou pistoli? Jsou to přece krimináníci, tak u sebe určitě něco budou mít. Nebo to jsou dvacetikilové smažky, které až mě uvidí nadělají si do gatí a vyskočí z okna? Nemám koule na to otevřít dveře a zjišťovat to ze vzdálenosti půl metru a tak počkám až se přesunou o patro níž a pak teprve otevřu a zařvu. Zdrhají. Koukám za nimi z okna. Jeden sprintuje, druhý si drsňácky vykračuje a když na něj sprostě řvu, ještě mi začne vyhrožovat, ale neotočí se a zmizí.

Druhý den je moje přítelkyně vzhůru a přibližně ve stejnou dobu opět někdo vykopává dveře a opět se snaží něco ukrást ve společných prostorách domu. Tentokrát na zloděje spadne ocelová tyč, kterou nechali na chodbě zednící a oni utečou dřív, než něco podnikneme. Přítelkyně mě stejně prosí abych nic nedělal, protože má strach, že se nám něco stane. Opět zloději odcházejí naprosto v klidu. Vědí, že policie sem nedojede dřív než za několik minut a to už budou dávno někde v čudu. A i kdyby dorazila, nic se jim nestane. Nic u sebe nemají a "pouze" vykopli dveře. Za pár hodin budou na svobodě.

Přítelkyně je z toho pěkně na nervy. Nikdo ze sousedů ani nepípl. Kdyby zloději vyrazili dveře do bytu, byla by proti nim naprosto bezmocná a nikdo by jí nepomohl. Ani já dvakrát nestojím o poměřování sil na chodbě a zjišťování jakou výzbroj si lupiči přinesli. Jsou dvě možnosti, jedna lepší než druhá, buď budou silnější oni a já to odseru, nebo já, shodím je ze schodů, nebo něco v tom smyslu, jim se něco stane a já to zase odseru, protože se bude jednat o nepřiměřenou obranu. Docela třefně to vystihl Jan Jirků ve svém blogu zde.

Přesto mám teď připravenou legálně drženou zbraň. Nemíním riskovat zdraví svých blízkých ani svoje v zájmu ochrany nějákého zmetka.

Švestky, flojdi, cajti

Z velice tristní objasněnosti je jasné, že pomoci se nedočkáte. Jak je to možné? Opravdu je tak těžké proti chmatákům, loupežníkům a zlodějům něco podniknout? Před lety běžela v televizi bohužel stále aktuální reportáž. V tramvaji číslo 23 se s železnou pravidelností pohybuje organizovaný gang kapsářů, který zde každý den krade. Reportéři zjišťovali, proč s tím nikdo nic neudělá, když to každý ví. Odpověď můžů zákona? "Ale to víte, tohle se nedá odhalit, to bysme je museli chytnout za ruku při činu a to nejde, oni nás už znají. Máme špatný zákony. Když je chytíme, tak je to stejně jen přestupek, protože ukradnou míň než pět síc. Bla bla bla..." Opravdu? Podle této logiky nejde odhalit žádná vražda, pokud policajt nenachytá vraha se sekerou v něčí hlavě na místě činu. A tak to jistě nefunguje.

Pojďme si udělat malou kalkulaci. Skupinka pěti lupičů okrade denně 10 osob. Rok má 365 dní. To je 3650 krádeží za rok z patnácti tisíc kapesních krádeží celkem. Pokud je policisté zatknou, asi jim nedokážou všechno, ale do budoucna sníží kriminalitu o 24%!!!!! A že je nejde za krádeže potrestat? To si snad někdo dělá prdel. Je to organizovaná skupina, dopouští se zločinu opakovaně, jsou to cizinci! To je snad málo na to posadit je spoutané do vlaku a pod dozorem odeslat tam odkud přišli? Je. V nejlepším případě dostanou razítko do pasu a můžou krást dál.

Důkaz místo slibů

Příteli před lety vykradli auto a způsobili mu škodu takřka sto tisíc. Pachatel se v autě pořezal, takže všude byla jeho krev, otisky a dokonce i chomáč vlasů. Nic z toho vyšetřovatele nezajímalo. Na dotaz proč, se známemu vysmál, že tohle není detektivka. Opravdu? A co to tedy je?

Ptal jsem se známého z kriminálky, jestli je problém v podobném případě zajistit otisky prstů a vzorky DNA. Oznámil mi, že není, jenže hoši by museli otravovat svoje kámoše z forenzního a těm by se to nelíbilo a v neposlední řadě by to znamenalo spoustu papírování. Proč se s tím namáhat, když to pojišťovna zaplatí a do statistiky stačí napsat neobjasněno? No možná proto, že auta nevykrádá a nekrade každý druhý člověk, ale velice omezená skupina lidí. Kdyby u každého auta policisté zajistili stopy, mophli by následně jednomu chycenému zloději dokázat místo jednoho činu za který dostane půl roku podmínku případů třeba sto a on by šel sedět až zčerná a do konce života musel platit náhradu škody.

Ročně se u nás ukradne cca 12.000 vozidel, objasněno bylo v roce 2010 pouze  1.800 případů. Opravdu si někdo myslí, že je u nás dvanáct tisíc zlodějů aut? Ani náhodou, pokud chytíte jednoho, bude mít na svědomí desítky, někdy možná i stovky krádeží a vy do budoucna snížíte kriminalitu o významné procenta. Pokud budete sbírat stopy, můžete navíc i významné procento případů objasnit. To by to ovšem někoho muselo zajímat.

Na václavským Václaváku

Pokud se kterýkoli večer vydáte na hlavní pražské náměstí, kde se pohybuje největší mmnožství turistů, naskytne se vám apokalyptický pohled. V podchodu metra Můstek se povalují skupinky narkomanů se stříkačkami v žilách, na schodech postávají dealeři, po chodnících se tulují davy afrických "hostů", kteří nás multikulturně obohacují taháním procházejících lidí do bordelů v přilehlých ulicích. Kolem se bezstarostně procházejí desítky policistů a s celou řadou z nich se přátelsky baví. Nic se neděje. Není snad u nás prostituce nelegální? Pokud se s některým policajtem znáte, tak se dozvíte, že na Václavák se posílají čerství absolventi policejních škol "na zkušenou". Zkušení vlci je asi učí jak se dívat jinam a brát úplatky. A aby měli pánové čisté svědomí, vylepili do metra samolepky s varováním proti kapsářům. Jinými slovy, jasný signál občanům - pomožte si sami. Těžko se potom divit, že to u nás vypadá tak, jak to vypadá.

Elita národa

Kriminalita tenhle národ očividně trápí. Jeden by proto čekal, že se to musí zákonitě odrazit ve volebních programech našich stran. Pročetl jsem si je (ODS, TOP09, VV, ČSSD) a ukázalo se, že tomu tak není. Na stránkách zabývající se bezpečností se dočteme všeobecné bláboly o korupci, množství odposlechů, přidávání platů policajtům a zvyšování počtu kamer (čili fízlování). Už jste někdy viděli kameru, jak zatkla zloděje? Já tedy ne. Naše politiky zajímá policie pouze do té míry, aby jí mohli ovládat a následně odposlouchávat svoje konkurenty a zametat pod koberec svoje vlastní průsery.

A co dělá policejní prezident, když jeho podřízení neustále brečí, že nemají oporu v zákonech a vybavení na potírání zločinu? Co dělají ministr spravedlnosti a vnitra? Snaží se prosadit nové, lepší zákony? Lobují v parlamentu a u vlády za legislativní změny? Ale kdepak! Nedělají nic, ale dvacet let se na legislativu vymlouvají.

Ve skutečnosti není problém v zákonech, problém je, že ministr vnitra a policejní prezident nedělají léta svojí práci. Nekopou do zadnice svoje podřízené a nechtějí po nich výsledky. Přestože patříme k zemím s největším množstvím policistů na hlavu, neustále se řeší, že jich máme málo. Ono by při tom možná stačilo, kdyby je někdo donutil pracovat.

Hlavy pomazané

A proto se vážený Nejvyšší soude nediv, že některým občanům z toho rupne v kouli a rozhodnou se vzít zákon do vlastních rukou. Nediv se, že občané mají zcela radikální názory, když vidí, že pachatelé trestné činnosti požívají větší právní ochrany, než jejich oběti. A nedivte se páni soudci, až do vašich vilek vtrhnou zloději. Pěkně je pozdravte, řekněte jim kde máte schované cennosti a až budou hotoví, hezky je vyprovoďte ven. Tak jak to chcete po nás.