Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Encyklopedie pirátů silnic

11. 07. 2011 17:43:39
Podle zpravodajství našich televizí se na našich silnících odehrává apokalypsa. Od rána do večera je brázdí zazobaní ožralí šílenci v bavorácích, kteří nemají nic lepšího na práci, než jezdit třista z místa, předjíždět zprava, brzdit před kamiony a odstrkávat prosté občany v jejich fábiích do příkopů. Podle hysterických mediálních hyen je potřeba tyto piráty tvrdě zlikvidovat, zabavit a sešrotovat jim auta, snížit maximální rychlost na 30 na všech silnicích a řidičské průkazy odebírat už jen za podezřele vypadající espézetku. Je zvláštní, že se to začalo dít právě teď, kdy nehodovost významně klesá a je smutné, že nikoho nezajímají skutečné příčiny situace na našich silnicích, která opravdu není úplně růžová. Pojďme se tedy podívat i na ty ostatní piráty, kteří brázdí divoké vody našich silnic a dálnic a kteří vždy nemusí zrovna jezdit v BMW.

Ale nejddřív krátká definice slova pirát. Wikipedie ho popisuje následovně:

Pirát (z fr. pirate, řec. peiratés, lupič, pirát) je původně námořní lupič. Piráti obvykle přepadají obchodní lodi, ale často loupí i na pobřeží. Pirátství kvete tam, kde je velký lodní provoz a lupiči mohou doufat v bohatou kořist. Místo šavlí a plachetnic mají dnes k dispozici rychlé čluny, automatické zbraně i děla a rakety.

V popisu se dále uvádí, že v moderní kultuře se piráti vyznačují následujícími vlastnostmi: „...jsou hluční, vulgární, drsní, hrubí, extrovertní, násilničtí, bezohlední a krutí mořští bandité.“ Rozpoznáme je pak i podle vnějších znaků jako třeba ....jasně barevného oblečení z mnoha částí, pásky přes oči, dřevěné nohy, háku namísto ruky, zlaté náušnice, šátku, papouška na rameni, nezbedné lodní opičky...

Čeští piráti silnic jsou ovšem záludnější. Šátek nosí nejspíš jen Vít Bárta a opičkou jsou vybavení jen někteří. Bohužel není lodní a nezbedná. Pojďme se tedy podívat na nejčastější druhy pirátů brázdící naše silnice a zamyslet se jak na ně.

Vysloužilý pirát - čepičář

Na první pohled tento pirát nevypadá nikterak nebezpečně, zdání ovšem klame. Ve svém obstarožním korábu, který rozhodně pamatuje lepší časy a technickou kontrolou prošel jen díky protekci, či lahvince slivovičky podstrčené pracovníkům STK, vyráží do divokých vod obvykle na dušičky, velikonoce a další svátky. Dřevěnou nohu a hák sice nemá, plně to ovšem vynahrazuje reumatem, třesavkou a loupáním v kříži. Přestože nemá ani pásku přes oko, vidí hůř než kdyby ji měl. Neustále se proto pohybuje v mlze a aby nenarazil na skaliska, kormidluje svoje plavidlo Škoda 120 zásadně prostředkem vozovky.

Zdravotní prohlídkou prošel jen díky tomu, že jeho obvodní lékař je na tom stejně, nebo dostal domácí vejce. Díky omezeným možnostem svého vozu a zdravotnímu stavu (nemá dost sil sešlápnout plynový pedál až na podlahu, křečové žíly jsou prevít) se kdekoli pohybuje konstantní rychlostí 50 kilometrů v hodině. Považuje to za optimální rychlost kterou by měli jezdit všichni a naprosto nechápe proč na něj všichni ti piráti troubí, když si to prostředkem uhání ďábelskou šedesátkou po rovné okresce a nejde ho předjet. Za piráta se v žádném případě nepovažuje. Kdyby byli všichni jako on (tedy hluší, slepí, nepohyblivý a s reakcemi člověka který se nadýchal chloroformu), na silnicích by podle něj bylo mnohem bezpečněji.

Pirát obecný

Je absolutně nejrozšířenějším druhem piráta na našich silnicích. Na rozdíl od čepičáře se odváží na vozovku častěji a problém mu nedělá ani nebezpečná a dobrodružstvím zavánějící dálnice. Ve svém škuneru, obvykle nejlevnějším modelu známe značky s nízkou spotřebou, se pohybuje se sebejistotou, která je krmena představou, že on je ten, kdo to dělá správně.

Na dálnici, pokud má tři pruhy, se zásadně pohybuje v tom prostředním, rychlostí 90km v hodině, protože to je nejbezpečnější. Ve skutečnosti mu jeho motor 1.2 při této rychlosti nejmíň žere a on svojí jízdou brání ostatním vozidlům jedoucím podle předpisů v předjíždění a odbočování. To je ovšem zcela mimo jeho chápání.

Pokud se rozhodne předjíždět v levém pruhu, zásadně do něj vjíždí rychlostí 90 km/h a když už tam je a vyvine potřebnou rychlost na předjetí kamionu (93), rozhodne se tam setrvat co nejdéle, protože přeci nebude kvůli dalšímu kilometr vzdálenému kamionu znovu tak neekonomicky akcelerovat. Zároveň má pocit, že svým pobytem vlevo vyškolí všechny „piráty“ ohrožující ho šílenou jízdou rychlostí 130km/h a zreguluje tak provoz na dálnici do těch správných mezí. Co na tom, že přestože ručička jeho tachometru ukazuje 125, ve skutečnosti se pirát suverén pohybuje rychlostí 110 a jelikož se za ním ihned vytvoří několikasetmetrová kolona a vpravo nikdo nejede, donutí některé další „netolerantní, uspěchané piráty“, aby ho předjížděli zprava. On je v právu!

Pravidlo zipu zásadně odmítá, protože zvýhodňuje „hovada“ (čti: ty co mají na benzín a tak nejezdí pořád 85) jezdící rychle vlevo (i kdyby mu ministr dopravy vysvětlil, že tomu tak není, prostě to tak je). Pokud se někde na dálnici vyskytne nějáká zajímavá událost, neváha prudce zabrzdit a dobře si vše prohlédnout, obzvláště pokud se jedná o krvavou bouračku nějákého „piráta“ s lepším vozem. Následná „akcelerace“ musí ovšem býti plynulá, aby auto moc nežralo a tak vytváří další zácpu, ve které pravděpodobně někdo havaruje.

Ekonomicky se rozjíždí také na semaforech, čímž vytváří zácpy ve městech. Ve stojících kolonách si zásadně nechává mezeru 200 metrů od auta před sebou. Že tím o 200 metrů natáhne kolonu, což znamená, že pět takových jako on natáhne kilometrovou kolonu o další kilometr, ho nezajímá. Nejnebezpečnější na těchto pirátech je jejich množství, představují 30-50% všech řidičů a mají na svědomí nejvíce zácp provozu, které zase nutí ostatní piráty k nebezpečné jízdě.

Pirátka krkavčí matka

Ve Chvilce pro tebe si přečetla, že ženy jezdí mnohem bezpečněji, opatrněji a tolerantněji než muži, což ji dává morální převahu a jistotu v rozhodování. Řidičský průkaz udělala na potřetí, protože tak úplně nepochopila předpisy, neumí couvat, parkovat a i po letech si stále plete brzdu a spojku a nechápe k čemu tam ta spojka vlastně je. Když se rozbrečela, nakonec se jí zkoušejícímu zželelo.

Ve skrytu duše si je vědoma svého handicapu, ale je přesvědčena, že její ženská intuice, opatrnost a tolerance to plně vynahrazuje. Nevynahrazuje. Na cestách kormidluje svůj koráb velice podobně jako Pirát obecný, ale její motivy jsou zcela jiné. Zácpy nevytváří kvůli nízké spotřebě, ale protože jí dělá problém se rozjet. Předjíždí pomalu, protože nestačí sledovat tachometr a pohledem z okénka zjistila, že už jede jako šílená (rozuměj 80 na dálnici).

Zásadně se nekouká do zrcátek, protože povinností ostatních je být tolerantní a neustále ve střehu, aby mohli přizpůsobit jízdu jejímu „stylu“., který spočívá především v nenadálých změnách jízdního pruhu bez použití blinkrů.

Drobnými detaily v pravidlech silničního provozu jako jsou zákazy zastavení se nezatěžuje. Nečiní ji problém zastavit na přechodu uprostřed jednosměrky, protože potřebuje odvést děti do školky, nebo když chce poslat smsku kamarádce. Děti si vůbec často bere jako rukojmí. Jezdí tak jak jezdí, protože vozí děti a takhle je to bezpečné. Není.

Pirátka feministka

V luxusním dámském magazínu si přečetla, že ženy jezdí bezpečněji, tolerantněji, dokáží vykonávat více věcí současně a prostě jsou tak nějak ve všem lepší než muži, což dokazuje příklad jisté starodávné závodnice Elišky Junkové.

Řidičský průkaz obdržela na podruhé, protože ke zkouškám přišla v průsvitném topu a dobře ovládá techniku blowjobu. Pravidla nezná, nepotřebuje to, protože se řídí intuicí. Řídí zpravidla sportovní SUV s automatem (existence spojky je jí tedy zcela neznámá), které jí koupil její bohatý milenec v obavě, že ve Fábii by se zabila.

Díky tomu, že ženy dokáží vykonávat více činností najednou je schopná při řízení telefonovat, lakovat si nehty a popíjet kávu. Současně. Parkovat stejně jako krkavčí matka neumí, ale díky ochranným rámům svého vozu si dokáže udělat místo. Následné promáčkliny a odřeniny na ostatních vozidlech neřeší a nikým nespatřena tiše odjíždí, obvykle do fitka, solárka, nebo na zumbu.

Pirát Trucker

Jelikož disponuje největším křižníkem na silnicích, je to král. Jeho plavidlo je obvykle přetížené a bez ohledu na roční období obuté do ojetých letních gum. Za sklem má ceduli s nápisem Tonda, v kabině pak vysílačku na domlouvání válečných strategií se zbytkem flotily a DVD přehrávač, jehož sledováním si krátí dlouhé chvíle za volantem. Dále se zde nachází i jakési hodiny, podle kterých by měl jezdit, ale to se dá snadno vyřešit redbullem a občasnou úpravou jejich stavu.

Léty zkušeností zjistil, že předpisy se ho netýkají. Proto mu nedělá problém předjíždět na dálnici přes dvě plné čáry ve stoupajícím pruhu vedle značky zákazu předjíždění kamionů. Ostatní vozidla ho nezajímají, protože ho nemohou nikterak ohrozit. O jeho válečné plavidlo by se roztříštila a proto je jejich problém jak se mu vyhnou. Z těchto důvodů se nezatěžuje pohledy do zpětného zrcátka a páčka spouštějící blikače je zcela neohmataná.

Jestli něco nenávidí, je to pravidlo zipu. Proto vyvinul se zbytkem pirátské flotily velice sofistikované strategie jak ovládnout všechna bojiště, kde se sbíhají dva pruhy do jednoho. Vyžaduje to komunikaci přes vysílačky a koordinaci, ale většinou jsou úspěšní a dokážou dokonale ucpat jakoukoli dálnici. Případné nezbedy obklíčí a dobře se baví jejich strachem.

Dalším nepřítelem jsou bezpečné rozestupy mezi vozidly, které narušují aerodynamiku kamionového konvoje a také jakákoli změna rychlosti nahoru i dolů. Proto se snaží minimálně brzdit. Přestože mají na svědomí ty nejhorší silniční katastrofy, policie se jich bojí a nechává je v klidu žít podle vlastních zákonů džungle.

Privatýr

Jeho rajónem je dálnice a jeho korábem firemní tedéíčko, ve kterém jezdí za klienty ve snaze něco jim prodat. O své nepřekonatelné Octávii 1.6 TDI tvrdí, že po chiptuningu za deset tisíc má spotřebu jeden litr na tisíc kilometrů a akceleraci jako Ferrari. Ve skutečnosti se „čip tunink“ projevuje především černým mrakem smradu, který se vyvalí z vejfuku kdykoli privatýr dupne na plyn aby zprava předjel Piráta obecného jedoucího půl hodiny v levém pruhu dálnice aniž by kohokoli předjížděl. Na silnici pobývá většinu svého času a potřebuje toho za den co nejvíc stihnout a tak je značně netrpělivý.

Rád dokazuje majitelům silnějších vozidel, že jeho firemní samohyb jim dokáže natrhnout prdel, což se proti mnohem silnějšímu stroji nejsnáze dokazuje šílenými manévry na ucpaných okresních silnicích, nebo třeba předjížděním když v protisměru jede náklaďák. Nutno podotknout, že díky času stráveném na silnici to má většinou v paži a dokonale zvládá metody psychologické války jako je blikání, uhýbání na poslední chvíli a vecpání se i do skulin, kam by se nikdo jiný neodvážil. Slabinou této strategie je pouze to, když se v protisměru vyskytne stejný Niky Lauda jako on.

Pirátská šlechta

Mají vyděláno (nakradeno) a dávají to okázale najevo, takže jejich luxusních galeon si každý všimne. S pokutami si moc hlavu nelámou a dokážou si poradit i s bodovým systémem, jelikož na ouřadech sedí většinou jejich poddaní.

Jejich poznávacím znamením je většinou vysoká rychlost na dálnici, což je pro ně bohužel veliká smůla. Když vás předjede stošedesátkou Oktávka, ani to nezaregistrujete, když vás předjede Bentley, je to událost, která se vám vryje do paměti i kdyby jel 60. Pro mediální hyeny jsou proto nejsnadnější a nejčastější kořistí, jelikož prostý lid jim obvykle závidí a jejich pranýřování vidí velice rád. Proto pokud se v této skupině vyskytne jednou za rok nějaké hovado, které něco provede, rozmazává se to mnohem víc, než když exploduje dvacet kamiónů, nebo když ožralý tuner rozmašíruje lampionový průvod.

Pan ministr zemědělství Fuksa spěchá...

Teentuneři

Řidičský průkaz mají pár měsíců, ale jejich zkušenosti s řízením motorových vozidel sahají hluboko do dětství, kdy taťkovi kradli škůdku a krosili s ní po lese. Z důvodu nedostatku finačních prostředků a přebytku sebevědomí se věnují všelijakému „vylepšování“ bazarových vraků přimontováváním rozličných světýlek, papundeklových křídel, natíráním nápisů na gumách na bílo, či čiptuningem motorů, které nemají čip. Velikost svého přirození si následně dokazují při roztodivných kouscích na veřejných komunikacích, ke kterým obvykle nezapomenou do vozidla přibrat spolujezdce. Obvykle větší množství než má vozidlo sedadel. Pokud husarský kousek nevyjde, následky můžou díky tomu být poměrně tragické.

Vzhledem k tomu, že obvykle nemají na benzín, nejčastější trasa jejich spanilých jízd vede od hospody na dýzu, eventuelně několikrát objedou vesnici za mohutného řevu vytuněného (rozuměj děravého) výfuku a hvízdání (úplně sjetých) pneumatik a následně popíjejí redbull na benzínce a doufají, že pohledy ostatních jsou pohledy závisti. Nejsou.

El Notoriko

Pirát bez rumu, je jako pirát bez člunu a tak mnoho ze zmiňovaných kategorií pirátů spadá i do kategorie pijáků. Ta se potom dělí na několik podskupin. První jsou líné kůže. Za volant usedají když vyráží do hospody na druhém konci vesnice, kde si dají dvě desítky a pak se v poklidu přemístí po vymetené vesnici zpět domů. Vzhledem k tomu, že se většinou znají s místními korzáry (policií) v případě že cestou nic neprovedou, nehrozí jim nebezpečí, že by je někdo zastavoval. Pro společnost představují relativně malé nebezpečí, protože ujet po dvou pivech padesátikilometrovou rychlostí kilometr není až zas tak nadlidský úkol. Horší to je, když se zapomenou, dají si toho víc a vyrazí do další hospody.

Druhou a podstatně nebezpečnější skupinou jsou piráti, kteří jsou přesvědčení, že ožralí řídí líp a přeje jim štěstí. Obvykle se rekrutují z řad teen tunerů, přesunují se z jedné diskotéky na druhou a jsou schopni usednout za volant i ve stavu, kdy nejsou schopní chodit. Většinou při tom mají ještě větší potřebu předvádět roztodivné kaskadérské kousky než za střízliva. Pro některé je pak jízda pod vlivem doslova adrenalinovým koníčkem. Korzáři tuto skupinu překvapivě poměrně ignorují.

Třetí skupinou je část šlechty, jejíž příslušníci dospěli k názoru, že se jim nemůže nic stát. Ze strany předposraných korzárů to je skutečně pravda, kdopak by chtěl pokutovat poslance, starostu, nebo jiného všemocného pohlavára, že ano? Co se rizika havárie týče, jsou přesvědčení, že díky jejich dokonalosti a bezchybnosti to nepřipadá v úvahu. Potom se dějí takové veselé věci, jako když pan poslanec naboří deset aut v ulici, pošle korzáry do prdele, ujede a následně tvrdí, že si namazal krk Alpou.

Pirát taxikář

Už Zikmund Winter nás ve své knize o středověkých městech poučuje, že drožkáři a kočí jsou postrachem všeho lidstva. Jsou mocní, součástí jejich povolání je pravidelný kontakt s podsvětím, jsou vybaveni prostředky nutné sebeobrany (a útoku) a jejich největší výhodou je příslušnost ke smečce, kterou v případě nebezpečí přivolají vysílačkou. Zákony pro ně neplatí, vytvářejí si vlastní. Můžou cokoli a pokud na ně třeba jen zatroubíte a zrovna náhodou neřídíte tank, nebo alespoň vojenský náklaďák s po zuby ozbrojenou speciální jednotkou na korbě, nečeká vás nic dobrého. Ani korzáři (strážci zákona) se s nimi nepouštějí do křížku, protože vědí, že boj s nimi je marný.

Volnomyšlenkáři

Jejich cílem je dostat se z bodu a do bodu b cestou nejmenšího odporu a přežít. Pochopili, že zákony (a korzáři) zde nejsou pro to, aby jim tento cíl usnadnily, ale co nejvíce zkomplikovaly. Řídí se proto vlastním rozumem a jelikož rozum a zákon jsou často zcela protichůdné, občas se ocitnou mimo zákon. Pro korázry a šlechtu jsou to největší nepřátelé, protože mají tendenci poukazovat na jejich chyby.

Korzáři, neboli policie

A nakonec samozřejmě králové silnic, největší a nejúspěšnější piráti ze všech, kteří splňují nejvíce podmínek z úvodní definice pirátů – přepadají a loupí obchodníky, mají rychlé čluny a děla, pestrobarevné vestičky, velké klobouky a velmi se zajímají o opičky.

Korzáři mají od panovníka povoleno brázdit širé dálavy a okrádat nepřátele (to znamená kohokoli, kdo se pohybuje po silnici). Zároveň sami nemusí dodržovat pravidla, což okolí často dokazují. Jejich primární funkcí by mělo být vynucování pořádku a trestání všech výše zmiňovaných pirátů. Jsou si ovšem plně vědomi, že tím by si příliš fanoušků nezískali a tak se věnují činnosti, která je mnohem méně namáhavá a šiřiteli poplašných zpráv (novináři) mnohem více ceněná – postaví se někde za bukem, umístí před něj nějakou vypečenou značku a následně kasírují.

Jejich instinkt jim dobře poradil, že je dobré soustředit se na ty, kteří jsou v menšině a společnost je nemá ráda. Obětním beránkem se tak stali piráti z řad nižší šlechty a volnomyšlenkáři. Co na tom, že ve skutečnosti tyto dvě skupiny mají na svědomí naprosto marginální množství průšvihů. Statistiky jde prezentovat takovým způsobem, aby to vypadalo, že můžou za všechno a situace lze využít k propagandě, která umožní, aby korzárství bylo ještě více výnosně a dalo ještě méně práce (drsnější zákony, víc kamer a šikany).

Vpravo: Focení modelky Mašlíkové v netradičním prostředí

Ve skutečnosti jsou to právě korzáři a především jejich admiralita, kteří svojí nečinností můžou za chaos na asfaltových oceánech, nikoli špatné zákony. Pokud zákony nikdo nevynucuje, jsou k ničemu ať už jsou jakékoli a korzáři vynucují zákony prakticky pouze dva – dodržování maximální rychlosti těsně za značkou a parkování.

Myšlenka týdne otce Furá

Nikdo není dokonalý a každý občas může udělat chybu. Problém je, když si místo skutečných problémů vezmou mediální hyeny na paškál nějakého obětního beránka místo toho, aby se snažily o skutečné zlepšení stavu věci. Dopravní provoz je složitá a komplexní věc a za to, že se dějí nehody nemůže jeden Trpišovský, ale my všichni, protože jezdíme jako prasata. Tím ovšem nemyslím moc rychle, ale špatně a bezohledně - pomalu, tam kde se dá jet rychle, moc blízko, tam kde je lepší být daleko (dálnice), moc daleko, tam kde je potřeba být blízko (kolony), moc rychle, kde je potřeba jet pomalu (centra měst), v prostředku, tam kde je potřeba jet na kraji. Když se budeme na semaforech rozjíždět rychleji a hned, tak zcela jistě ubude jezdců po tramvajových pásech. Když přestanete na výpadovkách z Prahy jezdit prostředním pruhem, tak ubude předjížděčů zprava, když nebudou kamiony vjíždět do levého pruhu přes plnou čáru, nebude je nikdo naschvál brzdit a když se budete řídit pravidlem zipu, tak na konci každé dálnice nebude několik kilometrů dlouhá kolona v pravém pruhu. Všem nám po tom bude o trochu líp a provoz bude bezpečnější. Tak to prostě je.

Autor: Daniel Vávra | pondělí 11.7.2011 17:43 | karma článku: 37.82 | přečteno: 9871x

Další články blogera

Daniel Vávra

Zakažte lůze myslet!

Dá se dosáhnout lepších zítřků pomocí cenzury a propagandy? Může cenzura existovat ve svobodné společnosti? Aneb cesta do pekel je dlážděna hloupými úmysly.

9.2.2017 v 0:07 | Karma článku: 29.56 | Přečteno: 908 | Diskuse

Daniel Vávra

Národ Putinových agentů

Vždy, když se vláda nějakého státu ocitne v úzkých a její vlastní občané jí přestanou důvěřovat, najde si nějakého vnějšího nepřítele a začne s ním urputně bojovat.

5.1.2017 v 18:30 | Karma článku: 36.75 | Přečteno: 1491 | Diskuse

Daniel Vávra

Kterak vyjádřit svojí morální nadřazenost v dnešní odporné době

Neuplyne den, aby se v našich milovaných demokratických médiích neobjevilo několik nových článků na téma "xenofobní český burani". Zde je krátký návod jak se zařadit po bok intelektuálních velikánů do jednotné národní fronty.

17.9.2015 v 23:45 | Karma článku: 45.09 | Přečteno: 9108 | Diskuse

Daniel Vávra

Američan z Vysočan versus Rudolfinum

Pár dobrých rad pro všechny, co by rádi vylepšovali kulturní památky. Třeba budováním skleníku na střeše Rudolfina.

7.7.2015 v 1:32 | Karma článku: 41.09 | Přečteno: 4613 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Pražák

Služby profesionálek

V mládí jsem si to nějakej čas zkoušel dělat sám, ale co si budeme povídat, nikdy to nebylo to pravý. A tak jsem záhy začal navštěvovat profesionálky. Za ta léta jsem jich vystřídal docela dost a dnes jsem narazil na novej kousek.

29.6.2017 v 14:22 | Karma článku: 22.68 | Přečteno: 1293 | Diskuse

David Lauda

Já a To...třetí týden deníku podělanýho života pětatřicátníka v nesnázích...

Třetí týden deníčku podělanýho života jednoho českého pětatřicátníka v nesnázích...díky za přečtení všech tří částí, čtvrtá bude brzy...

29.6.2017 v 13:30 | Karma článku: 5.56 | Přečteno: 398 | Diskuse

Mário Oláh

Zápis z magického denníka Fratera Saepesa - XXVIII.VI.MMXVII

S obdivovateľom šamanizmu Marečkom sa mágus Frater Saepes vybral hľadať diablovu burinu - psychotropnú rastlinu sily, ktorá sa zvykne pred ľuďmi rada schovávať. Či ju našli, sa dozvieš z nasledujúceho zápisu Fratera Saepesa.

29.6.2017 v 12:14 | Karma článku: 12.08 | Přečteno: 103 |

Jana Slaninová

V babiččině ložnici bydlí ve skříni princezna

Skříň trojkřídlá, z ořechového dřeva, které zub času nechal ztmavnout skoro do černa. Dvoukřídlá skříň s věcmi po babiččině mami a babiččina garderoba. Manželská postel s načechranými peřinami, pletený přehoz.

29.6.2017 v 12:11 | Karma článku: 11.58 | Přečteno: 239 | Diskuse

Klára Dvořáková

Opravdu chceš volat ajťáka? - legrácka

Dorazil/a jsi do práce. Máš fofr. Zapneš počítač. A nic! Computer nejeví známky života. Chvíli do něj mlátíš, ale nakonec poznáš, že je čas na krajní řešení - zavolat pomoc - ajťáka. Ale věř zkušeným a nečiň tak bez přípravy...

29.6.2017 v 10:45 | Karma článku: 28.94 | Přečteno: 1483 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 9026
Dělám videohry, píšu, fotím, mám psa, kulomet, nerad chodím okolo horký kaše. Podporuji Svobodné, takže jsem asi liberál.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.