Zrušme demokracii. Stávky v roce 89 byly nelegální.

Jsme my to opravdu zajímavá sebranka. Už od voleb nadáváme po hospodách všichni jedním vrzem, že vláda je banda korupčníků. Když se pak konečně někdo rozhodne něco s tím udělat, začnou všichni hulákat, že je to ilegální a nadávat mu do kreténů. Asi by opravdu bylo nejlepší to zabalit.

V posledních měsících jsem nabyl dojmu, že současná politická situace se nelíbí nikomu. Vláda předkládá parodie na reformy, její členové se potácejí ve strašlivých korupčních skandálech a všichni, kteří to tragikomické divadlo sledují, mají rudo před očima. Nelíbí se to levičákům, kterým se naplňují ty nejčernější představy jak může vypadat vláda "pravice". Nelíbí se to pravičákům, kteří doufali, že teď už se konečně dočkají opravdu silné a zodpovědné pravicové vlády a zase to nevyšlo. Nelíbí se to chudým, které vláda obrala o peníze a nelíbí se to ani bohatým, které chce obírat taky. Nelíbí se to dokonce ani ekonomům, kteří zpochybňují předkládané reformy jako průhledné pokusy přihrát i ty poslední zbytky veřejných peněz nejrůznějším zlodějům.

Zdálo by se proto logické, že všichni tihle oprávněně nespokojení lidé něco podniknou, aby dali vládě jasně najevo, že takhle si to opravdu nepředstavovali, když házeli svůj volební lístek do urny a jestli se něco nezmění, tak se bude velmi rychle volit znovu. Jeden by čekal, že se národ semkne proti společnému nepříteli a dá mu najevo svoje rozhořčení i poněkud razantnějším způsobem, než je průzkum veřejného mínění.

Trpělivost došla odborářům. Jsou organizovaní, mají velké členstvo a je pro ně nejjednodušší něco velkého podniknout. Vládní "reformy" se jejich členské základny přitom dotknou dost zásadně, tak proč se nepustit do boje. Nejdřív se jedná. Vláda neustupuje, protože má pocit, že nemusí. Inu, tak se holt přistoupí k takovým krokům, aby pánům došlo, že něco dělají špatně. Je to zcela běžná věc. Ne tak u nás, kde potřebujeme "klid na práci" a nemáme moc rádi rozruch.

Nejsem odborář a o jejich předácích si už léta myslím to samé a za rámeček by si to nedali. To, co se ovšem rozpoutalo, když se rozhodli nějak konkrétně protestovat proti tomu co se děje, mě dostalo. Urážky, polopravdy, lži, obvinění z ilegality jejich kroků, sprostota, nenávist, dětinské chování a tentokrát nikoli ze strany "lůzy", ale ze strany těch, kteří si o sobě myslí, že jsou zodpovědní, vzdělaní, intelektuálové, střední třída... Blogy jsou plné urážek odborářů, v televizi se rozebírá jejich majetek a vzdělání, celá řada mých přátel na na sociálních sítích je označuje jako lůzu, debily a socky...

Tenhle způsob "argumentace" je u nás jak se zdá nejoblibenější. Když nejsou argumenty, začnu svého oponenta urážet, shazovat a odvedu debatu někam jinam. Když se takový rétorický přeborník o něčem hádá s homosexuálem a dojdou argumenty, tak mu na závěr vmete do ksichtu, že je teplouš a odchází s blaženým pocitem jak mu to nandal. Takovým lidem je úplně jedno, kde je pravda a jsou schopní pro ten sladký pocit vítězství nad někým "zavrženíhodným" přinést jakékoli oběti.

Reakce těchto lidí mi připomíná situaci, kdy se topí dítě z ledové řece a lidé na břehu raději zmlátí člověka, který je ochoten pro něj skočit, protože je to špinavý pedofil, aniž by pro něj následně skočili sami. Výsledkem je zlynčovaný pedofil, utopené dítě a pocit z "dobře vykonané práce". Nejde o to dítě, ale o to, že jsme si do někoho mohli kopnout.

Všech těch, kteří tak odvážně bojují proti "zlým" odborářům, bych se rád zeptal: A vám se ta vláda jako líbí?

Chápu, že odboráři mají jiné cíle než soukromníci, vysokoškoláci a intoši, ale v tento okamžik je spojuje společný nepřítel - vláda, která je snad nejhorší jakou jsme kdy měli. Vláda, plná lidí podezřelých z korupce. Vláda, která není schopná komunikovat s  veřejností. Vláda, která se na začátku tvářila, že bude dělat systémové reformy a místo toho opět jen přelejvá peníze z jednoho hrnce do druhého a kouká, jestli by z toho někde něco nekáplo.

Myslím, že vím, co je příčinou téhle smutné situace. Politikům se podařilo rozeštvat obyvatele proti sobě. Programátor si myslí, že popelář je parazit a lůza. Dělník si myslí, že každý soukromník je grázl a zloděj. Nezaměstnaní jsou v očích zaměstanných lůza a bohatí jsou podle všech ostatních mafiáni.

Ti, kteří platí velké daně nenávidí vyžírky a skuteční vyžírkové vůbec nechápu, že svoje "jistoty" mají právě díky těm "mafiánům a tunelářům," kteří platí daně.

Nenávist, závist a sobectví, které rozpoutaly konfliktní kampaně ČSSD, ale i pravicových stran.

Výsledkem je, že mladí lidé naočkovaní rétorikou pseudo pravičáků plivou na ty, kteří se provinili jenom tím, že dělají práci, která není tak dobře placená jako ta jejich, což samozřejmě neznamená, že není potřeba. Nejkomičtější je, když se do podobných debat a soudů pouštějí vysokoškoláci, které živí rodiče.

Vláda nedělá dobře svojí práci a nátlak na vládu formou stávky a demonstrací rozhodně má smysl. Výkřiky, že stávka nemá smysl jsou jen názornou ukázkou předposranosti našeho národa. Obviňování stávkujících z ilegality jejich konání je pak doslova komické. To můžeme rovnou zavřít Havla a ostatní disidenty, protože to co se dělo v roce 1989 taky nebylo podle tehdejších zákonů zrovna legální. Nebo si snad myslíte, že jsme se na to tenkrát měli vykašlat a nechat to tak jak to bylo, hlavně aby se při tom neporušil nějaký zákon? Když proti sobě poštvete nadpoloviční většinu národa, tak se můžete ohánět zákony jak chcete, ale nemůžete se pak divit, když nastane revoluce, nebo puč a lid, jemuž mají ty zákony a vlády sloužit si je upraví podle svých potřeb. Zdá se, že čeští politici jsou na dobré cestě k podobnému řešení.

Měli bychom si buď zpátky pozvat Jakeše, Štěpána a další soudruhy, nebo se vykašlat na předsudky, které nám do hlavy naočkovali sociální inženýři z politických stran, jimž naše předposranost naprosto vyhovuje a začít jednat ve vlastním zájmu.

Sociálního smíru není jednoduché docílit, ale společnost, kde proti sobě různé společenské vrstvy hloupě bojují, zatímco elita je při tom naprosto bez skrupulí okrádá, je nemocná. Situace, kdy se vládě a médiím v případě stávky opět úspěšně podařilo poštvat proti sobě dvě poloviny národa, zatímco podstata problému se neřeší, je toho důkazem.

Stávkovalo se kvůli něčemu. Místo toho, aby se řešily požadavky stávkujících a co se s tím bude dělat, jsme se bavili o tom, kolik bylo v Praze cyklistů, kdo se kde popral, kolik bere odborář Dušek a kdo jel kam na golf. Ty požadavky, kvůli kterým se celá stávka konala bych při tom klidně podepsal.